Chuck Palahniuk: Program pro přeživší

Po shlédnutí filmu Klub rváčů, který byl natočen podle předlohy právě Chucka Palahniuka a jeho prvotiny a návštěvě knihkupectví jsem se rozhodl zakoupit si dva kousky z jeho tvorby.

První titul, do kterého jsem se pustil byl Program pro přeživší. V různých recenzích si čtu, jak je to o ničem, že to není Klub rváčů a podobné nesmysly. Nejdříve trošku posmutním, že jsem vybral špatně, po přečtení pár stránek ale recenzenty posílám pro hnůj a nenechávám se rušit fyzickými potřebami.

Jedná se tedy o příběh Tendera Bransona, který retrospektivně vypráví svůj život na palubě letadla letící k záhubě. Je "synem" náboženského kultu Krédistů, jehož členové jednoho dne spáchají společnou sebevraždu, a po deseti letech je Tender Branson jediným svého "druhu". Toho se chytí bezejmenný agent, který ihned z Tendera dělá náboženskou ikonu a těží z blbosti a touhy druhých lidí po jakémkoliv spasení. Vydává různé knihy, které nenapsal, postavičky Tendera a veškerý merchandising, který vydělá co nejvíce peněz.

Přestože jsem viděl Klub rváčů a mohl jsem čekat šokující zpověď, už pár prvních stránek mě dostalo do kolen. Témata, která autor rozebírá do detailu totiž nepatří mezi ta nejdiskutovanější z hlediska pokrytecké morálky společnosti.

Úryvek
Valná většina z toho, co o nich vím, pochází z bordelu, co po nich zbývá.
Jen se mě zeptejte, jak se vyčistí skvrny od krve z kožešinového kabátu.
Ne, opravdu, jen do toho.
Zeptejte se.
Tajemství spočívá v tom, že použijete kukuřičnou kaši a pak kožešinu vyčešete proti srsti. Nejsložitější na tom je držet jazyk za zuby.
Když chcete krev dostat z kláves piana, vyčistěte je klouzkem nebo sušeným mlékem.
Není to zrovna dovednost, na kterou byste dostali skvěle placené místo, ale když chcete dostat krev z tapet, potřete je kukuřičným škrobem v pastě a mojte studenou vodou. Stejně dobře to zabere, když budete chtít dostat krev z matrace nebo z divanu.
Vtip je v tom, že musíte zapomenout, jak rychle se tyhle věci stávají. Sebevraždy. Nehody. Zločiny z vášně.

Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou něco nového, připomenou si, jak povrchnost lidí nahrává "agentům a naleštěným modlám" do kapsy. Ale co, hlavně, že agent má peníze a "oškubaný" smrtelník falešný pocit jistoty, že bude spasen, pokud si zakoupí to a to.

Trocha jazzu vždycky potěší

Jelikož popovou mánii mám už pár let za sebou a kytrové běsy se člověku začnou časem taky zajídat a refrému typu "Áaaah, yeah, áaaah" se mi začaly zdát kapku monotónní, našince to donutí hledat tóny jinde.

Pokud tě omrzí moderní hudba, hledej v minulosti, zajisté tě to překvapí. Toto řekl jistý moudrý muž několik let zpátky a pokud ne, tak to řekl jiný magor. Začal jsem tedy hledat. Kde jinde, než na last.fm, že. Tam jsem hned poznal začátek konce slibné kariéry moderních umělců, kteří se, vždy ale jen na chvíli, usadili v prostorách hudebního přehrávače. Tady kraluje Miles Davis a jeho Summertime, předělávka od George Gerschwina. Jak říká kamarád Ondra, je to vážně prasárna.


Hledal jsem tedy dál, abych ukojil své zvrácené tužby a hle, našel jsem tohle: All about jazz. Směle si zde každý den můžete stáhnout jednu skladbu a taky listovat a stahovat v několika písničkách zpět. Takže je co poslouchat.

Ale Summertime to není. Jednou slyšet, dokonalost už déle nehledat.

Jazzu zdar!

---

K nadpisu

Anthony Burgess - Mechanický pomeranč

Proč jsem to čet
Tak jsem si to jednou špacíroval městem, oko sklouzlo po ceduli Antikvariát, dušička pookřála, prstíček zasvrběl a peněženka se zalekla. Nechal jsem nohy dělat co umí a štrádoval jsem si to rovnou do dveří prodejny. Vstoupil jsem se slovy: "Tak tady mě máte, panstvo," a ráčil jsem se probírat neskutečným množstvím papírů uskládaných v tvrdých deskách a počmáraných jakýmisi písmenky, které naznačovaly, co je to zač.

Po několika šmátrancích mi padl zrak na tenkou barevnou knížku s názvem viz nadpis. Koupil jsem ten skvost za 120 Kč a říkal si, zda-li bude taky tak zajímavá a kontroverzní jako film od Kubricka. Chtěl jsem srovnání a zjištění, jestli byl Kubrick šílený, že nechával mlátit opilce a učitele do bezvědomí, nebo jestli byl autor knihy takový pisatel, že se nebál vtisknout "násilí" takovou bezbřehou podobu.

O čem to, sakra, je
Jelikož jsem film už dvakrát viděl, děj jsem dopředu odhadoval celkem přesně. Ale takové nastínění: Panáček Alex se svýma kumpánama popíjejí obohacené mlíko a pak vyhledávají chudáčky oběti, aby je mohli tlouci do jejich bezvědmí, nebo až je to přestane bavit. Jednoho dne se ale stane, že Alexe chytnou policajti a obviní a odsoudí ho za vraždu, kterou spáchal nechtíc. Je třeba mít na paměti, že Alex je zvrácená patnáctiletá zrůda, která by zasloužila v tom vězení shnít. Je zde ale ministr, který zašti´tuje projekt proměny vězňů v poslušná neviňátka. Náš panáček se do tohoto programu dostane a podstoupí "léčebnou kůru", jejímž výsledkem je nutnost zvracet při jakékoliv myšlece na násilí. Panáčka propustí a ten se s klidnou duší vrací do života, kde naráží na bariéru nechuti příjmout ho zpátky. Dostává rány zleva, zprava, ale poslušen léčebné kůře, nemůže se bránit, neboť jediné, co mu zbývá je cítit se fyzicky odporně a nechat do sebe mlátit. Končí pak v nemocnici rozmlácený na padrť a je zde opět tentýž ministr, který ho nechá opět "vyléčit". Na konci se z Alexe opět stává zrůda kterou byl ale brzy si uvědomí, že ho to nebaví a snaží se najít ženu a mít děti.

Příběh pokládá otázku, zda může mít kdokoliv mandát zbavit člověka volby. Alex totiž nevolí, zda být dobrým, je mu to vnuceno fyzickými rozmary organismu. Ale tak už to chodí.

Stojí to za to vůbec číst?
Pokud našinec viděl film a myslel si o něm, že je to násilnická kravina, měl by dát ruce od knihy pryč. Film totiž ani zdaleka nevykresluje hrůzy, které na scéně dějí. Alex subjektivně a velmi popisně vyličuje, co dělá a jak se mu to líbí a v další části knihy - když podstupuje léčbu - popisuje detailně filmy, na které je nucen se dívat.
Alex používá při líčení jazyk Týnů, což jsou novotvary vymyšlené překladatelem. Jedná se o zkomoleniny hlavně anglických slov, příkladně ouldaný je starý, fejs je obličej, ajko je oko atd. Autor používá samosebou také smyšlené výrazy, ale uchyluje se k rusismům. Celkově je tedy kniha pro neangličtinýře nečitelná. Musel by totiž snášet útrapy listpování slovníčkem, který je na konci knihy.
Příběh je ale zajímavý a pokud se někomu film líbil, nebo si chce zkusit na něj kouknout z jiného pohledu, než mu hlásají kritikové, nechť sáhne po tomto díle.

---

K nadpisu

Pokrok ve věci informačně technologických

Tak to vypadá slibně. Už jsem tady někde zmiňoval, že jsem osedlal GNU GPL koníčka a rajtuju si jako obávaní pistolníci divokého západu, jak se nám romanopisci snaží dlouhá léta namluvit. Už je to nějaký čas a linux i jabber se usídlil na mém disku a prstíčky jenom svrbí a třesou se, až budou moci opět napsat něco zábavného v LaTeXu.

Už mi vyšly tyto publikace: Molybden - seminárka, Teze doktorské dizertační práce (dokonce i vydání s obrázkama) a referát na téma: Způsob života lesbických masajských žen ve ztížených podmínkách Kalahari. Je třeba mít na paměti, že zmíněné dokumenty opublikuju i na těchto stránkách. Projdou ale nejspíše cenzurou, takže jediným dokumentem, který bude bez černých pruhů je zmíněný referát. Pouze kolegové, ze kterých jsem čerpal uvedu pouze v jejich přezdívkové verzi, aby náhodou neslízli smetanu, když já se tady tak snažím.

Zdař Bůh

---

K nadpisu

A. C. Clarke - 2001:Vesmírná odysea

Proč jsem to čet
Jelikož mi bratranec párkrát omílal, že je to skvělá kniha a jelikož jsem se chtěl pustit do Kubrikovské předělávky (vždycky jsem si nějak myslel, že je lepší si nejdříve nastudovat knihu, čte se to déle a člověk nemá po zkouknutí filmu a následném čtení knihy nepříjemná déžávů) a jelikož jsem to náhodou kdesi našel v elektronické podobě a jelikož jsem zrovna v té době neměl co číst, a telefon se zdál jako správňácký nosič knih, pustil jsem se do toho.

O čem to, sakra, je
Kniha začíná pěkným "vysvětlením", kde se to jako vlastně vzala ta lidská inteligence v dávných dobách sběračů kořínků a bobulí. Autor to svádí na přítomnost jakéhosi obelisku, který dokáže ovlivňovat vědomí tehdejších opolidí a "učí" je různým důležitým schopnostem, jako je třeba jemná motorika, kterou za několik málo stovek let dotáhnou k dokonalosti při zavazování tkaniček. Taky v nich probudí zabijácké choutky, a naučí je požívat klacky na zabíjení kočkovitých šelem.

Děj dále pokračuje o několik tisíc let později, kdy na Měsíci najdou něco divného, a ono, ejhle, obelisk. Po kontaktu se slunečními paprsky vyšle divná skulptura signál směr Saturn.

V zápětí, jak jinak, je vyslána vesmírná loď na misi zjistit, co je tam u toho Saturnu tak zajímavého, že si tam zamířila energie z obelisku. Na palubě mají astronauti instalovaný supervýkonný počítač HAL9000, který po nějaké době rozehraje svou partii a snaží se odstranit všechny členy posádky.

V závěru jediný přeživší astronaut dolétá (s vypnutým HALem) k Saturnovu měsíci a prodírá se jakýmsi portály hluboko do vesmíru a vymění svou tělesnou schránku za absoulutno.

Stojí to za to vůbec číst?
Ano, stojí to za to. Knížka je velmi čtivá, pěkně napsaná (teda podle mě), ale moc nevábí k čtení dalších dílů. Ale co, ještě nějakou dobu budu vstřebávat a pak vyzkouším Kubrikovské podání. Uvidíme, jak se s tím popere.

Pokud máte rádi sci-fi a toto neznáte (třeba ani filmovou podobu), doporučuji si to přelouskat.

---

K nadpisu

Naivní představa

Tak se začínám učit v HTML, ať si to tu můžu překopat podle svého a třeba to i bude vypadat k světu... No uvidíme. Cesta to bude dlouhá a trnitá, ale cesta do pekel je široce dlážděná. Nebo jak to je, že.

Třeba dojde i na PHP, ale asi to budu prodlužovat; udělám to na truc Jeníkovi, pořád mě s tím otravuje. No nic Jeníku, taky se dočkáš a pak ty svoje roboty budeš moct tak leda hodit k Trojkovi na šroťák.

Už mám sice nějaké pokroky, ale co napíšeš podle příručky ve Windowsu, je třeba lehce předělat v Linuxu, aby bylo vše, jak má být. Na to ale příručky nepamatují, babrají se v bahně Microsoftu a myslí si bláhově, že všichni na světě budou pracovat na Vidláckých systémech. Ale to už je asi třeba, jinak by to nebyla taková sranda.

Tož Jeníkovi zdar a pevné nervy se mnou při kontrole kódování znakových sad.

---

K nadpisu

Zabriskie Point

V neděli, 10.2. jsem měl možnost, díky Projektu 100, kouknout v Minikině kavárna na film Zabriskie Point, který mě zajímal snad jen kvůli tomu, že na soundtracku se velkou mírou podíleli Pink Floyd, což, podle mě, dělá hodně při uvažování, zda jít na nejnovější hollywoodský trhák s nabušenými efekty nebo se usadit do mnohem menšího sálu a užít si lyricko-divnou podívanou, jakou film nabízí.



Bohužel, zvukově se projekce vůbec nezdařila. Výšky řvaly naplno, takže jsme byli rádi, že jsme odešli aspoň s 10% sluchu. Jinak film byl takový, jak jsem si přečetl třeba na CSFD, a zahráli mi na konci při hrátkách s pomalým záběrem a lítajícími kusy jídla, z nichž "roztančené" syrové kuře bylo nejbizarnější, Careful With The Axe, Eugene.
Scéna (pro mnohé známá) v Zabriskie Point, kde kopulovalo na několik dvojic současně, prý vyvolala ve své době snad i srovnávání s pornografií, z pohledu dnešního by se mohlo zdát, že si hrají děti na písečku a kopulační pohyby mají naučené z Mateřídoušky.
Za zmínku také stojí pomalované letadlo, které si hlavní postava vypůjčila a následně upravila různými nápisy, jakož i pomalovala obrovskými ňadry. Efekt se povedl, při hledání detailů letícího letadle jsem se parádně bavil.
Pro filmového konzumenta typu ZKOUKNU - VYPNU - IHNED ZAPOMENU - POUŠTÍM NOVÝ FILM to asi není, ale hudebně je to vážně lahůdka, ale to ze mě mluví zaujatost pro Floydy.

---

K nadpisu

Náhodný koncert nenáhodné kapely

Co dělat po zábavném a náročném večeru s panem Cumberdalem na hodinách angličtiny, že. Domluven byl koncert přítele kamarádky mé přítelkyně. Tož ba, s chutí do toho, na koncertě jsem nebyl leta, je třeba nasát trochu ostravské kultury. Dojdem do Templu na Stodolní a světe, div se, Café Industrial. No vida. Slyšel jsem kousek loni na majálesu Universitas Ostravensis, ale nějak se mi na velké podium nehodili, lepší by to bylo v klubu, říkal jsem si. A taky, že jo.

Nářez od začátku až do konce. Jen tak dál, kluci a holko, vymlaťte z ostravských dubových palic rádiové a televizní virózy, je třeba se posunout zase ve vývoji člověka dál; zahodit Ewu Farnou, Karla Gotta nechat našim staříkům, od hudby, ke které potřebujete kvanta drog, aby se dala vůbec strávit, se rychle distancovat a nechat ji našim nejmladší "kinderům", a zvesela se pustit do něčeho, co má smysl poslouchat.



Kdo nezná, ať si najede na jejich stránky.
Samosebou přikládají i pár písniček v sekci empétrojky a tam bych neváhal šáhnout po lahodných Fingers.
Hudbě zdar
-------------------------------------
If music be the food of love, play on. (W. Shakespeare)

---

K nadpisu

Spustil to jabber

Velké věci začínají nenápadně. Kamarád Jeník mě, ani nevím jak, ukecal, abych si zařídil jabbera. No dobře, ať má radost a neotravuje s tím, udělal jsem mu to k vůli. Pak to celé začalo. Najel jsem na Linux, učím se v LaTeXu, no masakr. Když se podívám do zrcadla, nepoznávám se. Takový jsem byl hodný kluk. Ale dávám si pár dní, třeba mě to pustí, Linux pudou k šípku (zatím to tak ale nevypadá) a místo LaTeXu se vrátím k Wordu (zatím to tak ale taky nevypadá). No uvidíme.:)

petr@cumberdale:~$

:-D

Salad Finger

Hola, dobrá zpráva! Ikdyž jsme zaspali, 22. září 2007 vyšel další díl oblíbeného schizofreního panáčka Salad Fingera. Kochejte se zde: Salad Finger 8

Kdo nezná, dá si facku a začne prvním dílem zde: Salad Finger

-------------------------------------
The feeling of rust against my salad fingers is almost orgasmic. (Salad Finger)